Transplantace kostní dřeně

Používá se jen u nepříznivých typů leukémie a při znovu objevení leukemických blastů v krevním obraze. Před transplantací jsou pacientovi podávány vysoké dávky chemoterapie s celkovým ozařováním pro zničení většího množství blastů. Pacientovi je podávána kostní dřeň dárce – transplantace alogenní (je podána cizí kostní dřeň). Existuje i tzv. transplantace autologní, kdy je pacientovi podána jeho vlastní předem odebraná kostní dřeň, tento postup se používá výjimečně.

Dárce a příjemce se musí shodovat v takzvaném HLA systému, což je systém znaků – antigenů – na lidských buňkách. HLA systém dědí každé dítě od rodičů, polovinu od otce a polovinu od matky. Rodiče a dítě se tedy shodují z poloviny. Sourozenci se mohou shodovat zcela, mít jen část antigenů shodných, nebo být zcela odlišní. Sourozenec, který se shoduje v HLA systému, je velmi vhodným dárcem. Pokud tato možnost není, hledá se dárce v celosvětových registrech dobrovolných dárců na základě HLA systému. Přibližně 20–30 % pacientů vhodného dárce nenajde.

Pro dárce nepředstavuje odběr dřeně velké riziko. Provádí se z lopaty kosti kyčelní v celkové narkóze. Pak se dárci podává transfuzí krev. „Druhá možnost je odebírat buňky kostní dřeně z krevního řečiště tzv. separátoru po přípravě dárce lékem, který vyplavuje nezralé zárodečné buňky kostní dřeně do krve. Takto odebraný štěp pro transplantaci se nazývá periferní kmenové buňky. Poslední možnou variantou je podání pupečníkové krve, která se získává po porodu z placenty.“ (Lucie Šrámková, 2006, s. 32)

Život ohrožující komplikace je reakce štěpu proti hostiteli, kdy kostní dřeň začne ničit některé tělu vlastní buňky. Mezi komplikace také patří, že štěp začne produkovat buňky až po určité době, kdy je pacient výrazně ohrožen infekcemi a plísňovým onemocněním. Prevencí je přísná izolace pacienta a podávání antibiotik.